MAPA PRO NAVIGACI   TRASA

[úvod] [1] [2] [3] [4] [5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15] [16] [17] [18] [19] [20] [21] [22] [23] [24] [25] [26] [27] [28] [29] [30] [31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39] [40] [41] [42]


9. DEN, 26. 2. 2001, PONDĚLÍ - AUTO A MIRČIN PŘÍLET

Po snídani vyrážíme s Honzou na William Street do půjčovny HERTZ, kde bychom měli mít připravené auto. Už na nás čekají, takže vyplňujeme a podepisujeme různé papíry a pak už dostáváme klíčky s popisem, kde je naše auto zaparkované. Je to NISSAN PULSAR (v Evropě Almera) 1,6 l, čtyřdveřový sedan s manuální převodovkou, bílá barva. Ta je tady v Austrálii hodně častá. Taky je to v těch vedrech dost praktické. Sedám si za volant, poprvé na pravou stranu (to bude kino) a vyjíždíme ven z garáží ještě zpátky k půjčovně, protože jsme zapomněli zapsat Pavla jako dalšího řidiče. Jinak by nemohl řídit. Auto je skoro nové, má najeto jenom 11.900 km. Asi jim bylo jasné kam chceme jet, když jsme se ptali na Severní Teritorium a nechtějí ponechat nic náhodě.

Teď už jenom Honzu vysadíme před jeho prací a jedeme se učit s autem v levostranném provozu směrem na Sutherland na jih od Sydney. K večeru má přiletět Mirka, tak máme skoro celý den čas. Vyhlídli jsme si cestu do Royal Nat. Parku, ale chtějí tam 10 AUD vstupné nebo vjezdné, tak to jenom kvůli průjezdu vzdáváme (navíc nemáme moc čas) a vracíme se zpátky na hlavní a dál směrem na Stanwell Park. Narážíme na ukazatele Bald Hill Lookout, tak tam jedeme. Vidíme start rogalisty z útesů nad mořem a vlastně taky celé pobřeží na jih od Sydney. Je to i první místo, kde slyšíme češtinu. Poté sjíždíme dolů do Stanwell Parku, chceme si dát něco k jídlu, ale je to jenom vesnice vilek a chat bez ničeho. Pouštím Pavla za volant, ať si to taky užije. Řízení vpravo není to tak hrozné, jak jsem čekal. Stačí projet pár křižovatek a člověk si rychle zvykne. Snad jedině blinkry a stěrače se trochu pletou. Cestou zpátky do Sydney se zastavujeme v shopping centru, kde si dáváme konečně něco k jídlu a k pití a v parku nedaleko letiště čekáme na přílet Mirky. Dobu si krátíme klábosením, psaním pohledů a deníku.

Čas příletu 17:00 se blíží, takže se zvedáme a jedeme na letiště. Protože je ale parkovné neskutečně drahé, řešíme to jinak. Pavla vysazuju u příletové haly a odjíždím někam pryč od letiště, kde bych to mohl zaparkovat a počkat na signál mobilem. Povedlo se mi zaparkovat nedaleko hotelu Hilton a vidím dokonce na přistávající letadla. Takže si tak ležím v trávě, přede mnou hrají tenis na kurtech, přistávají letadla a já čekám. Asi po půl hodině vidím nejdřív jumbo od KLM a pět minut na to Laudu. Čekám zradu…. To, co se povedlo nám, totiž přiletět dřív než KLM, se nepovedlo Mirce, a tak více než hodinu a půl čekám na signál. Pak už je oba nakládám na stejném místě, kde jsem vyhodil Pavla a jedeme ke Karen do práce. Chvíli čekáme, než se oba objeví a pak opakujeme rituál s koupáním. Mirka přivezla Lidové noviny, kde hned na titulní stránce jsou fotky a články o velké sněhové kalamitě v Česku, konkrétně na dálnici mezi Prahou a Brnem, kde údajně lidé i nocovali v autech. Připadá nám to s Pavlem hrozně komické, máme z toho až záchvat smíchu - tady v Sydney je přes 30 ºC. Mirka je unavená, ale ještě nesmí jít spát, takže jdeme ještě u Coogee Beach do asijské restaurace na večeři. Dáváme si od "každého hovna kousek", totiž něco z čínské, něco z vietnamské, thajské nebo malajsijské kuchyně a na konec to spláchneme pivkem. Večeři jdeme vytrávit procházkou v písku Coogee Beach zalévané večerním příbojem a pak už ke Karen na ubytovnu. Nějak jsme se poskládali a brzo usnuli.

Ž 156 km      € 120 km já

                        € 36 km Pavel